V minulém článku o malotraktoru jsem popisoval peripetie se zprovozněním až po výjezd do lesa. Teprve po delší jízdě se projevila netěsnost Orsty pro řízení a s klíňákem to vypadalo taky špatně.

Klíňák pohání kromě obvyklého vodního čerpadla a alternátoru také kompresor na vzduchové brzdy a dostává dost zabrat. Navíc jsem zjistil, že od kompresoru ke klice vede těsně kolem rámu a při provozu „skáče" a brnká o íčko. To bylo v tomto místě vyleštěné a klíňák zachytával i o navařenou vzpěru rámu. Tam zřejmě docházelo k trhání jednotlivých vláken klíňáku. Brnkání klíňáku jsem se nejdříve snažil eliminovat jeho napnutím, ale účinek byl nulový a opotřebení ložisek větší. Po sundání řemenu jsem zjistil vůli na ložiscích vodní pumpy asi 2mm kolmo na osu, a po uvolnění tudy začala vytékat voda. Naštěstí jsem měl na náhradním motoru ještě jednu pumpu v dobrém stavu, takže nebylo nic jednoduššího než ji vyměnit.

Na fotce je vyměněná vodní pumpa ještě bez řemenice a vpravo nahoře pod červenou řemenicí kompresoru jde vidět lesknoucí se hrana íčka vyleštěná od klíňáku. Rozhodl jsem se vyřešit opotřebovávání klíňáku umístěním opěrné kladky. Kamoš automechanik mi dal starší kladku z napínání ozubeného řemenu nějakého osobáku. Měla průměr cca 80mm a plastové oběžné kolo s vodícími čely. Pomocí dvou plechů ohnutých do L jsem kladku upevnil na íčko. Kladka dělá mezi řemenicí kliky a řemenicí kompresoru průhyb jen asi 5mm a není tedy na ni téměř žádný tlak. Je umístěná „uvnitř" I profilu a z venku tedy není vůbec vidět. Jen jsem musel jinak natáhnout hydraulické hadice, které tudy vedly. Po kompletaci všech částí a nalití vody jsem vyzkoušel, jak se experiment osvědčí. Řemen se ani nepohne, krásně jede kudy má a nedochází ani k žádným trhavým pohybům na kompresoru. Koupil jsem o něco kratší řemen, takže alternátor, který ho šponuje, je níže a tedy dál od horkého kolena výfuku.

Tekoucí hydraulické řízení zatím řeším omotáním hadrou, s tím, že ji občas vyměním za suchou a kontroluji stav hydraulického oleje. Olej teče kolem ovládací tyčky k volantu, kde je zřejmě poškozené gufero. Na opravu Orsty si zatím netroufám tak to nechám uležet.

Na začátku května mi švagr konečně dovezl slibované kola. Jde o protektorované Barumy, šípový vzor TZ13 v rozměru 8,3×20. Obuté jsou na discích, které jsou trochu jiné než jaké znám z V3S, ale na nápravy pasují. Majitelem byl švagrův bratranec a nakonec jsem ho ukecal na 1.200,- Kč za kus. Oproti stávajícím „rádoby šípákům" originál V3S by měly mít podstatně lepší záběrové vlastnosti, hlavně na hlině a v blátě.

Pro přezutí traktůrku jsem si musel ještě sehnat klíč na kola. Nejdříve mi jeho výrobu slíbil švagr, ale po marném čekání jsme ho vyrobili s kamošem automechanikem. Použili jsme trubkový klíč 27mm na který jsme navařili zpevňující trubku a do té vevařili ohlou ovládací trubku. Vznikla takzvaná FAJA.

Konečně jsem tedy mohl přistoupit k přezutí traktůrku. Po sundání původních kol jsem ještě očistil všechny části ocelovým kartáčem a pak teprve nasadil šípová kola. Nejdříve jsem si ještě vyfotil, jak by traktůrku slušela přední poháněná náprava s pořádnýma kolama.

Pak teprve došlo k přezutí a očištění prvního kola.

Sundané kolo jsem zkusil namontovat jako dvojmontáž na druhou stranu, jak by to vypadalo.

Na následující fotce si můžete prohlédnout brzdový buben, který se ukrývá v ráfku kola.

Mezi bubnem a rámem traktoru je kolový reduktor a brzdový válec ovládající klíč. Gumová manžeta již sešla věkem, nové mám nachystané, jen je vyměnit.

Fotka po namontování druhého kola. Pod kompresorem jsou vidět dva nové pozinkované šrouby upevňující přes L profily vodící kladku řemenu, která je z vnitřní strany íčka.

Po nafoukání kol jsem vyzkoušel jejich trakci při převážení buků z předzahrádky nahoru do zahrady. Přemluvil jsem hajného, ať mi nechá na zpracování ulomenou korunu vzrostlého buku. Nařezat na metry to ještě šlo. Ale naštípat to na kusy, které se dají naložit na vlečku, mi dalo pěkně zabrat. Po naložení jsme nakonec zapadli s tchánovým Zetorem do bahna, takže jsme část museli zházet z vlečky, vyjet z bahna, zaparkovat a odpřihnout vlečku, převozit a znova naložit. Dojeli jsme večer kolem šesté a už nebyla síla ještě stavět hrázek. Navíc některé kusy bylo potřeba rozštípnout, aby vlezly do cirkule a některé tchán nechal cca 1,2m dlouhé a ty jsem chtěl zaříznout. Takže jsem to nakonec sházel na zem, aby tchán mohl zaparkovat vlečku a nechal to na někdy.

Fotka pořezané koruny buku, úplně vpravo ten silný kmen je od této koruny.

Pro porovnání: moje rukavice na metrovém špalíku před rozštípáním.

Štípání šlo blbě hlavně kvůli „sukům", neboli rozvětvování koruny. Na tento kousek jsem nakonec použil všechny klíny co jsme měli sebou.

Takto si pomáháme, abychom se moc nenachodili. Je to rozhodně lepší než táhat celé kmeny a pak je čistit od hlíny kvůli rozřezání. Pokácený strom pořežeme na metry na místě a k cestě svezeme na traktoru. Takhle jsme převáželi i buky při vyprošťování z bahna.

Moje nádobíčko Husqvarna 340, lišta 38cm, kalač 35
00g a klíny. Sekyrka Fiskars v povzdálí je jen kdyby bylo potřeba něco useknout. Mám ji půjčenou od taty a perfektně se s ní štípou malé špalky do kotla.

Po malé lesní vsuvce se opět vrátíme k traktůrku. Takže jsem buky před domem štípal a zařezával, nakládal na vlečku a na zahradě stavěl do hrázku. Při jízdě do kopce po trávě jsem zkoušel různé psí kusy, ale kola ani neměly tendenci prohrábnout. Vůbec jsem nemusel použít uzávěrku. Ani při zastavení v kopcu a znovu rozjetí na dvojku se traktor normálně dal okamžitě do pohybu.

Zásluhu na tom má i vlečka, která po naložení tlačí na zadní nápravu a pomáhá jí v záběru. Dříve byly kola na vlečce uprostřed před mailerem a po naložení mi traktor spíš nadzvedávala, ale to byla první věc, kterou jsem předělával.

Vlečka s koly uprostřed, fotka z června 2003.

A večer po třech fůrách mého malotraktoru a zaparkování vlečky na zahradě. Buku je asi 6 a půl metru, což je hromádka od vlečky dozadu.

To je tak pro zatím vše. Momentálně se poohlížím po pevnějších kolech na přední nápravu, případně na vlečku.