Jak jsem psal dříve zůstal stát nepojízdný traktůrek s rozbitou spojkou na zahradě. Po sundání převodovky jsem zjistil, že jedna vypínací páčka na přítlačáku je volná a nezabírá. Věděl jsem, že motor Ursus je z vysokozdvižky, převodovka je z ARA a zadní náprava z V3S-ky. Spojkové ložisko bylo „co dům dal", ale z čeho je přítlačák se mi nepodařilo vypátrat. Lamela byla evidentně bastl ze staré lamely z ARA (střed), kusu plechu a nanýtovaného obložení.

Po marném shánění a zjišťování jak spojku opravit, jsem se rozhodl jít úplně jinou cestou. Na Aukru jsem našel nový nepoužitý přítlačák na ARO 240. Koupil jsem ho za asi 400 peněz a pokračoval ve shánění lamely a ložiska. Sundal jsem setrvák a známý soustružník mi zvětšil vnitřní průměr dosedací plochy podle nového přítlačáku.

Jo pokud by někoho zajímal časový sled událostí Tak fotky se jmenují P-m-dd-čččč, kde m je měsíc a dd je den. Říjen je A … až prosinec C.

V práci jsem si na stojanové vrtačce vyvrtal díry a vyřezal do nich závity pro šrouby na uchycení přítlačáku.

Po nějakém čase jsem opět na Aukru narazil na lamelu na ARO 240. Neváhal jsem a koupil ji.

Teď už zbývalo jen doladit vypínací ložisko. Našel jsem originál od prodejce náhradních dílů, ale nechtělo se mi za něj dávat 800,-Kč. Navíc jsem nevěděl, jestli by pasovalo na mou vypínací páčku. A v neposlední řadě jsem neměl dořešené oddálení ložiska od přítlačáku po uvolnění spojkového pedálu. Prostě to není originál motor ARO a nemuselo by to fungovat. Prozatím jsme s kamarádem automechanikem alespoň nasadili upravený setrvák na motor.

Ještě jsem řešil ve spojitosti s ložiskem, jestli nevypustím jeden podkládací plech o síle 20mm mezi převodovkou a motorem. Páčky přítlačáku byly dost hluboko a spojkový domeček by se nacházel na samém konci vodící trubky. Celé jsem to poměřil a nakreslil abych si to mohl vyzkoušet před vlastní montáží. Takto by vypadala sestava Příruba motoru s klikou (červeně), setrvák (zeleně), v něm lamela (zelená středěná na vývod z převodovky) sevřená přítlačákem (žlutý) se zelenými páčkami. Převodovka (žlutá s náhonovou hřídelí) je k motoru upevněná přes podkladní plech 20mm a přírubu 50mm (modře). Na středící trubce převodovky je domek s ložiskem (červeně). Je to kresleno jako řez tak snad to pochopíte:

Pokud by se vynechal podkladní plech o síle 20mm měl by domek s ložiskem větší styčnou plochu s vodící trubkou. Drážkování na lamele by zabíralo jen asi z 50% a vodící čep hřídele by se opíral o středící ložisko v setrváku. Pomohlo by to domku s ložiskem, ale přineslo další negativa.

Nejlepší by bylo sehnat jiný domek či ložisko, aby bylo dál od přítlačáku a mělo tak větší styčnou plochu s vodící trubkou se zachováním původního umístění převodovky, tedy i s plechem 20mm.

Protože se mi něco pletlo o tom, že původní majitel zmiňoval i Multikáru, při mém bádání a hledání jsem zavítal i do multikárových výrazů a při tom narazil na domek spojkového ložiska a nové ložisko. Upřesnil jsem si ještě s prodávajícím rozměry a nakonec to objednal.

Vpravo vzadu je původní domek s ložiskem, vlevo nové ložisko a v popředí je nový domek. Domek jsem koupil i se starým ložiskem a novým na výměnu. Sundat staré ložisko byl oříšek, ale podařilo se. Podotýkám, že dílna ještě neexistuje, takže většinu prací jsem prováděl venku nebo v kotelně na špalku.

Poslední krůček ke zprovoznění bylo doladění vypínací vidličky. Zkoušel jsem i celou sestavu převodovka + mezikus s upevněnou vidlou.

Jelikož byla vidla dost ošlapaná chtěl jsem ji upravit vyvařením a obroušením. Stále jsem přemýšlel, jak zabezpečit vrácení ložiska od přítlačáku po vrácení vidly do výchozí polohy. Vidla se totiž na starém domku jen opírala o uši, ale po vrácení nijak nebyla s domkem spojena a domek zůstával na dotek s vypínacími páčkami a docházelo tím k obrušování pacek a ložiska.

Při jedné návštěvě švagra, který spravuje náklaďáky, jsem se od něj dozvěděl, že vidla je z Matesa. Nevěděl jsem, ale je to LIAZ MT. Takže jsem tři noci strávil na internetu hledáním nějakého zdroje informací neřku-li náhradních dílů. Pátrání bylo marné a tak jsem rezignoval na variantu „vařit a brousit", aby se už konečně mohlo vyjet. Vracení ložiska se dořeší později.

Využil jsem švagrovy nabídky a dovezl si práci k němu do dílny. Nemám doma ani svěrák. Švagr mě asi půl hodiny sledoval, pak šáhl pod ponk a vytáhl úplně stejnou vidlu jakou jsem hodlal spravovat. Akorát ta jeho měla ještě čepy a v těch čepech kameny. Myslel jsem, že dostanu infarkt.

Po prvním přeměření vidla vyhovovala na 100%. Stačí zvětšit drážky na bocích domku ložiska a bude vyřešeno i vracení ložiska. Pečlivě jsem vidlu očistil od nánosů mastnoty a špíny a při podrobném zkoumání jsem zjistil, že vidla má čepy vychozené a dokonce již byly jednou spravované mosazí. Konzultoval jsem to se švagrem a on se jen v určité chvíli podruhé sehnul pod ponk a vytáhl další stejnou vidlu.

Dvojnásobný infarkt.

Již očištěnou první vidlu jsem odložil na neurčito a jal se čistit druhý kus. Ten měl kameny a čepy v podstatně lepší kondici, akorát měl jiné zakončení pro ovládání spojkovým válcem. Neměl v nosu prohlubeň na ovládání přímým čepem zakončeným kulovou plochou (jako Š120), ale měl napříč nosu vyvrtanou díru pro příčně uložený čep s ovládací páčkou zakončenou malou vidličkou. Pro nasazení na mém stroji jsem musel vyrobit nové zakončení ovládací páčky vypínacího spojkového válce.

Na domku ložiska bylo potřeba upravit drážku, aby do ní sedly kameny. Chtěl jsem to zadat známýmu soustružníkovi, ale zrovna měl rozdělanou frézu a tak došlo na poctivou ruční práci. Domek a ložisko nakonec prošly těmito úpravami: Zvětšení vnitřního průměru domku, úprava drážek na bocích dle kamenů, úprava vnitřního průměru futra dle ložiska, navaření vrstvy tvrdokovu na čelní plochu futra a stočení do roviny, slisování domku, ložiska a futra do jednoho celku. Po těchto úpravách by měl vypínací mechanizmus spojky přežít celý traktor.

V této fázi přípravy stačilo „jen" vše smontovat dohromady a hurá na projížďku. Pečlivě jsem namontoval lamelu a přítlačák, nasadil převodovku a vše sešrouboval dohromady. Dále jsem namontoval vzpěru převodovky, kardan zadní nápravy, demontované hadice hydrauliky a kabel od baterky, které původně vedly protažené otvory v mezikusu a nakonec plechy podlahy před sedačkou. Vše jsem ještě jednou překontroloval, doplnil všechny náplně a slavnostně nastartoval traktor. Motor chytl bez problémů, ale spojka moc dobře nevypínala. Již při montáži se mi zdály vypínací páčky podezřele blízko lamely, ale spoléhal jsem na to, že lamela i přítlačák patří k sobě a podle dostupné literatury by měli být zkompletovány v jedné rovině. Soustružník se mně ještě při úpravě setrváku ptal, jestli nemá být přítlačák hloubš, aby pevněji sevřel lamelu, ale měl jít naopak dál, aby nebyly páčky tak hluboko. Lamela položená na třecí ploše přítlačáku přečnívala 9 mm a po namontování do setrváku se vypínací páčky přesunuly příliš hluboko. Mezi lamelou a páčkou zůstala mezera cca 1cm, což je prostor pro vyšlápnutí spojky. Řešením bylo oddálit přítlačák cca 3 – 5 mm od setrváku a tím tento prostor zvětšit. Opatrně jsem přejel k prababičce do garáže a pokračoval v opravě.

Sundal jsem převodovku, mezikus a přítlačák s lamelou. Mezi přítlačák a setrvák jsem pod každý šroubek navlékl dvě ploché podložky, čímž jsem dosáhl oddálení o asi 3 mm. Tři podložky už se mi zdály moc. Jak probíhalo vkládání podložek radši popisovat nebudu, napíši jen, že to nešlo hladce.

Po dotažení šroubů byly páčky v podstatně lepší pozici a bylo za nimi dost místa pro ovládání.

Poté jsem vše zpět zkompletoval. Jako pokaždé jsem pro sundání převodovky a zavěšení motoru použil řetěz a šponováky na plot. Občas jsem použil pojízdný dvoutunový hever, ale kočka která by se na to hodila nejlépe se u mně nevyskytuje.

Když jsem dotahoval šrouby upevňující převodovku k mezikusu, jeden z horních šroubů se uvolnil z mezikusu a vytáhl jsem ho ven. Převodovka musela jít potřetí dolů a musel jsem ještě předělat šrouby na mezikusu. Původně byla k mezikusu bodlá matka a v ní vsunutý šroub byl bez závitu jen přivařený z čela k matce. Kdybych si udělal čas ještě před kompletací a převařil celý mezikus včetně šroubů jak sem se domlouval se svým automechanikem, mohl jsem si ušetřeit spoustu práce. Nakonec jsem tedy po demontáži převodovky a mezikusu odbrousil i zbylé matky se šrouby a nahradil je pevnostními šrouby s velkými plochými hlavami. Abych dodržel osovost převodovky namontoval jsem ji na mezikus a postupně nahrazoval šroub po šroubu.

Po třetí rozborce-sborce, dofoukání gum a zkušební projížďce traktor konečně vyjel do lesa. Jel se mnou tchán se Zetorem padesátkou, jako doprovodné vozidlo, pokud by se něco vyvrbilo. Traktor obstál na jedničku. Vyskytly se jen drobné závady typu „teče olej z Orsty" a „klíňák asi brzo umře".

Pokračování příště.