Po delší době Vám opět předkládám několik blábolů. Již onehdá jsem si říkal, že bych měl něco sesmolit, ale nic velkého se neudálo a tak se mi nechtělo plýtvat drahoceným místem na hostitelském servru, ani mým časem a čekal jsem na něco, co by stálo za uveřejnění. Včera mi napsal Kamil komentář k poslednímu příspěvku, kde mi vyčítá, že nepíšu, a že nemá co číst J. Srovnal jsem si fotoarchiv a uvidíme co z toho vypadne.

Tak jak mě Kamil vyčítal, věnoval jsem se většinou „blbostem". Tedy dítěti, zaměstnání, domácnosti (topení a tak) a podobným činnostem, o kterých nemá smysl tolik psát, jako o stavbě a budování domečku. Nechci tady z toho dělat pouhou fotogalerii, a tak, jak se chýlí ke konci stavba domu, bude zřejmě ubývat i nových příspěvků. Pokud však budu řešit nějaké technické záležitosti, které budou hodny zveřejnění, určitě to sem dám.

Asi nemá cenu psát například o tom, že na konci února nám došlo uhlí, takže jsem začal zpracovávat hromadu desek a odřezků po stavbě a dovezl jsem si i nějaké dřevo od tchána. Opět se to neobešlo bez komplikací, neboť tchán měl již štípy nařezané na půl, tj. cca 50cm a mě se do kotle vleze max 42cm. Nejdříve jsem zkoušel polena řezat na polovinu, ale to byly polínka už moc malé. Nakonec jsem si na pilu dal vozík a zařezával je všechny na ideálních 38cm. Odřezky měly od 5 do 15 cm, ale aspoň se s něma dobře zatápělo.

Pořád jsem vozil, řezal, štípal…..

… skládal, topil, nahříval nádrže a boiler….

… a pořád dokola. Díky nádržím jsem nemusel topit každý den. Zkoušel jsem dvou- a nakonec i tří-denní cyklus. Naposledy se topilo 22.5.

Jedinou viditelnou změnou kolem domečku je zbourání stavební boudy. Stála uprostřed dvoru a clonila domečku. Nejdříve jsem musel všechny krámy přemístit pod provizorní přístřešek. Pak došlo na její zbourání. Následovat by měly další úpravy dvora. Plánů na drobné stavby je několik a zatím není rozhodnuto, která varianta se bude realizovat.

Na fotce je vidět i inovovaná vlečka za kultivátor, které přibyly bočnice,čelo a sedátko. Už si nemusím vozit Ytong na sednutí.

Následně jsem musel upravit sušák na prádlo, který původně tvořily šňůry natažené mezi boudou a dřevěnou konstrukcí pro houpačku. Spravily to dva jekle 25×25 ukotvené na konstrukci tak, aby se nemohly vyvrátit při zatížení z jedné strany. Poslední úpravou bylo ohrazení a vyčištění hromady písku. Vzniklo tak pískoviště, které jde i zakrýt kvůli kočkám a podobné havěti. Nic proti kočkám nemám, ale představa kočičího trusu v rukou dítěte je děsivá. A to si to dítě umí dát i jinam 😛 . Nakonec manželka ještě položila vedle pískoviště plastovou desku a na teréní vlně tak vznikla miniskluzavka.

Kromě topení byla jednou z hlavních činností letošního jara zahrádka. Sázeli jsme brambory, přirývali záhonky a sázeli rajčata, papriky a další důležité plodiny. Manželka po mně chtěla pařeniště, ale než jsem se na to nachystal, řekla že už je pozdě a že už by to chtělo fóliovník. Měl jsem sice na pařeniště sehnané okna od známého, ale výroba rámu čekala na mně. Jedna varianta byla z obyčejných desek, ale kvůli životnosti jsem uvažoval o voděodolné překližce. Jednak jsme z ní u nás v práci zrovna něco vyráběli, bohužel však nezbylo, a druhak se vedle na stavbě hafo překližek házelo do kontejneru. Čas plynul a překližka pořád nebyla doma a tak se stalo, že jsem se pustil rovnou do výroby fóliovníku. Pařeniště snad stihnu na příští jaro.

Jak by měl vypadat takový fóliovník jsem se inspiroval u souseda. Nachystal jsem si roxory co mi zbyly ze stavby a nastříhal je na potřebnou délku. Oblouky jsem naohýbal na 200 litrovém sudu a na každém konci nechal kousek rovné části. Pak jsem to celé posvařoval svou tuningovou svářečkou. Opět jsem s ní trošku bojoval, takže došlo konečně na koupi nových kleští, zemnící svěrky a kabelů. Při té příležitosti jsem si koupil i novou kuklu, která se dá dobře seřídit a padá jen když chci já. Mimochodem nevylučuji ani to, že mi svářečkou nejde vařit, protože to neumím. Nikdo mě to neučil. Jsem samouk. Akorát nevím proč se můj článek o svářečce tolik líbil adminovi servru SVARBAZAR. Toto je reakce na jeden čerstvý komentář u článku tuning svářečky. Zpátky k věci.

Rozměry fóliáku byly přizpůsobené použité folii. Jednalo se o pruh igelitu, který je namotán na ruli složený na poloviny. Délka byla volena dle rozměru záhonku.

Folii si tam manželka chtěla dát sama. Okopírovala systém od sousedky a přilepila ho širokou izolepou. Asi po týdnu igelit vlál ze všech stran, takže došlo na má slova a igelit jsem připevnil pomocí sponkovačky a dřevěných lištiček. Od té doby folie drží.

A do toho všeho jsem bojoval s traktůrkem. Stál dva roky s rozbitou spojkou, ale podle zkušeností z letošní zimy jsem se potřeboval předzásobit dostatečným množstvím palivového dřeva na příští zimu a tak jsem zintenzívnil úsilí a nakonec traktůrek koncem dubna zprovoznil. Není ještě definitivně ve 100% kondici, ale dvakrát již dovezl fůrku dřeva z lesa. Od začátku března jsem v podstatě téměř každý volný víkend jel se tchánem na dřevo. On má zetora padesátku s velkou vlečkou, takže dřevo pěkně přibývalo. Střídavě jsme dělali pro tchána a pro nás. Traktůrek jsem chtěl hlavně dodělat proto, abych mohl na dřevo jezdit nezávisle na tchánovi. Stále ještě dolaďuju drobnosti, ale už jezdí a to je hlavní. Plánuju o opravě samostatný podrobný článek. Chci ho napsat až po definitivním dodělání všech oprav, takže se to pořád oddaluje, neboť spravím jednu věc a objevím další tři závady. Snad se brzy dočkáte.

Nakonec několik oddechových snímků.

Takto nám letos vykvetl okrasný stromek, který jsem před třemi lety zasázel.

Dítě a jeho nová hračka:

Relaxace v křesle od Ježíška po příchodu z práce.

A začíná sezóna grilovaček a opékání špekáčků.

S kačkou jsme byli i na pěším výletě

Cestou jsme potkali šnečka…

…velkou housenku…

a takhle jsme viděli naši vísku.

Cílem našeho výletu byl svah, na kterém se rozprostírá chráněná oblast. Zapomněl jsem doma mapu, takže jsme nakonec sešli z cesty a šli po paměti. Prošli zpustlý lesík a vyšplhali krajem obilného pole na kopec. Ocitli jsme se nad zvláštní kotlinou na jejichž svazích rostou stepní traviny a nějaké vzácné květinky.

Sešli jsme dolů do údolí a cestou jsme potkali tyto květinky:

Odspodu pak stráň vypadala asi takhle:

Nakonec jsme prošli meruňkovým sadem, posvačili a už byli zase skoro doma.

Uf. To by snad pro dnešek stačilo. Né?