Nejdříve vám ukáži fotku domečku z druhé strany. Je to první fotka z pohledu od polní cesty. Pořídil jsem ji díky skvělému mobilu, který většinou nosím sebou a do těchto míst jsme se zatoulali při jedné procházce s kačkou. Zcela vlevo vykukuje nová stavba na krajním rohovém pozemku. Za ní je starší sousedův dům a na něj je přilepen náš domeček. Z této fotky je patrné, jak je náš domeček delší. Hřeben našeho domečku je přibližně stejně vysoko jako sousedův, ale je posunutý víc do dvora. Taky spád naší střechy směrem do dvora má menší spád. Od ulice máme naopak spád větší.

Pro připomenutí ještě fotka rozdílu střech zepředu.

Venku jsem ještě upravil u sousedovy zdi posezení. Položil jsem tam do písku několik kachlí a na vybetonovaný sokl postavil lavičku. Je to teda jenom fošna na cihlách, ale účel plní.

Poté co soused odizoloval a dobetonoval svoji zídku jsem tady začal budovat přístřešek. Je to jedna z mnoha variant zastavění dvora. Potřebuji někde skladovat stroje a materiál a přístřešky jsou dočasné řešení. První přístřešek na konci dvora u zahrady sice ještě stojí, ale již se na něm projevují nedostatky rychlého stavění. Tentokrát jsem si dal víc záležet.

Jako stojky jsem vybral středně silné kuláče a každý jsem postavil na cihlu nebo beton, aby nehnily od zemní vlhkosti. Na zavětrování jsem použil kvalitní pevné desky a zařezával je pod úhlem jak navozovaly na konstrukci. Na vrch stojek jsem položil trámek. Takto jsem vytvořil stabilní a nosnou konstrukci, která by mohla vydržet podstatně delší dobu.

Konstrukci jsem nejdříve smontoval na zemi a jednotlivé "kozy" poté postavil a pospojoval na svém místě. Nakonec jsem na vrchní trámky položil vlnitý eternit, co mi věnoval tchán. Už jsem ho několikrát použil na zakrytí stavebního materiálu a podobně a při každé manipulaci některá plotna praskne. Už mi jich moc nezbývá.

Po zabydlení zde našel úkryt mauntfield s vlečkou. Momentálně musel trošku couvnout před cirkulárkou, kterou mám půjčenou od tchána. Přece jenom už je potřeba topit a dřevo ještě není nachystané ve sklepě. A moje cirkulárka ještě není dokončená. Až bude, můžete se těšit na pěkný článeček. Ale nebudu předbíhat, pěkně po pořádku!

Pokud se podivujete nad malou výškou přístřešku, má to hned několik příčin. Hlavní bylo, že jsem nechtěl řešit nic se sousedem, takže střecha je níž než zídka a on ji ze svého dvora nevidí, ani mu necloní. Tím se vyřešil problém s nějakým zakrytím, oplechováním či napojením na oplechování zídky kvůli dešti. A nakonec jsem na této polovině dvora nechtěl nic vysokého, co by clonilo ranní slunce a výhled. Do budoucna by mohla střecha pokračovat podél zídky nahoru až k barelům s vodou. Nejdříve ale musím vyřešit rýnu, než tam začne téct víc vody.

Další velkou změnou, alespoň z pohledu manželky je nový stůl a židle v jídelně. Doposud jsme seděli na plastových židlích zahradního nábytku a stolovali u mého starého rozkládacího stolu. Jedna židle už rupla pod babičkou a manželka poslední dobou pro jistotu sedávala na taburetu. Je totiž opět v požehnaném stavu a je to na ní vidět.

O židlích jsme měli celkem jasnou představu ale stůl jsme si vybrali až v obchodě. Všechno bylo v rozebraném stavu v krabicích, takže jsme naložili dvě krabice po dvou židlích do kufru a větší krabici se stolem na střešní nosič naší feldy a uháněli k domovu. Židle i stůl jsou z masivu a mají odstín třešeň. Je to podobné odstínu kuchyňské linky. Konstrukce byla dobře vymyšlená a židle i stůl jsou stabilní. Díky vysokému opěradlu a mírnému klenutí se na židlích sedí velice pohodlně. I po několika měsících jsme si pochvalovali, jak jsme dobře vybrali.

K židlím byl v sáčku se šroubky přibalen i imbusový klíč, ale raději jsem použil svúj z nové sady s kuličkou. Dá se s ním šroubovat i "za roh".

Po smontování podle návodu jsem nakonec ještě nalepil na nožičky filcové kolečka z IKEY. To samé čtyřikrát dokola a stůl.

Na závěr se ještě vrátím jednou fotkou k již zmiňované digestoři.

Pro dnešek by to stačilo, někdy zase příště. Že by už třeba byla hotová cirkulárka???

Kdo si počká ten se dočká!

P.s.: při psaní a editaci tohoto článku jsem poslouchal IRON MAIDEN Dance of death a fakt jsem si to užil!