Nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou pořízení vlečky na vyvážení dřeva z lesa. Občas jsem se mrknul na inzerci a sledoval ceny a typy vleček k mání. Začátkem března jsem zachytil bytelnou vlečku na AUKRU za příznivé čtyři tisíce kaček. Nebylo to ani daleko, a tak jsem přihodil a čekal, jestli mě někdo bude chtít přeplatit. Naštěstí další zájemce nebyl a tak jsem si u kamaráda domluvil půjčení platoňáku za osobák a jeli jsme pro ni.

Po dovezení vlečky domů jsem ji zapříhnul za svůj traktůrek a vyzkoušel na převezení dřeva z konce zahrady blíže ke dvoru. I když se mi líbilo, že vlečka byla pěkně vyvážená a bez větší námahy šlo zvednout oje, tak pokud bych naskládal dřevo jen od předního čela k zadnímu, byla by osa kol moc vepředu a oje by mělo tendenci traktor nadzvedávat. Žádoucí je naopak aby vlečka traktor dotížila. Zkusil jsem dřevo naskládat více na přední část a dokonce i na oje a pak bylo vše v pořádku.

Druhá věc, která mně trochu vadila, byl široký rozchod kol na vlečce. Je to sice dobré pro stabilitu v terénu, ale tam, kde jsem projel s traktůrkem, jsem už neprojel s vlečkou. Pocítil jsem to hned na dvoře, kde jsem kličkoval mezi lešením a dalšími nástrahami. Došel jsem tedy k rozhodnutí vlečku upravit a po čase opět vyzkoušet mou skvělou svářečku. Jedna věc bylo tedy zúžení vlečky a druhá vyřešení “dotížení” traktoru nákladem.

Po prohlédnutí traktoru ze spodu jsem zjistil, že rám je tvořen dvěmi bytelnými účky a do stran je rozšířen navařenými podpěrami. Některé byly z menších úček a některé jen z vinglů. Jako by vlečku již někdo tunil přede mnou. Za pomoci velké flexy bylo oddělení přebývající části malinou. Po odbroušení dvou svárů jsem oddělil i osu s koly a odvezl jsem ji do průjezdu blíže zásuvky.

Přemýšlel jsem, jestli mám osu jen sprostě přeříznout, zkrátit a svařit, nebo vyřezat přeplátování. Po konzultaci s několika lidmi jsem ji jen přeřezal a zkosil hrany pro hlubší provaření. Překvapilo mě, že je osa z plného materiálu. Původně jsem si myslel, že je to jekl. Osu jsem zkrátil tak, aby mezi koly zůstala mezera metr a něco a nebyl problém s nakládáním dřeva. Konečná míra je 116cm mezi koly.

Abych osu svařil rovně, přichytil jsem ji svěrkami k U profilu, a protože měla na sobě navařené různé destičky, které se mi nechtělo odřezávat, musel jsem ji ještě vypodložit. Jako základna posloužila EURo paleta a jako podložky kousky lešenářské trubky. Takto nachystaný kus jsem v prostředku svařil. Vrstvil jsem jednu housenku na druhou a neustále otáčel osu dokola. Tím byl všady stejný počet housenek a nehrozilo ohnutí osy vlivem smršťování chladnoucího sváru. Svařování šlo jako po másle. Použil jsem bazické elektrody EB123 a proud 85A. Svářečka KIT IN jen šuměla.

Svár jsem nijak neobrušoval a nechal ho tak. Zúženou osu jsem dovezl zpět do zahrady k rámu a řešil druhý problém. Do kterého místa osu upevnit. Nakonec jsem se rozhodl pro stejné umístění jako před demontáží a dotížení traktoru vyřešit posunutím předního “čela” na oje. Vlečka zůstane vyvážená a oje půjde bez problémů zvednout, ale po naložení bude před osou víc dřeva než za ní a náklad tak bude tlačit přes oje na traktor.

Ještě jsem přemýšlel, jestli mám vyřezat původní vzpěry procházející rámem napříč, a po zkrácení je přivařit podélně, což by pro vožení dřeva bylo lepší, ale pokud budou mít polena metr, tak budou až na rámu a bude to jedno. Tak jsem je zatím nechal tak jak jsou. Pokud by to hodně dělalo problémy tak bych to předělal později. Vyměřil jsem tedy umístění osy a přivařil ji k rámu.

Pak bylo potřeba vlečku převrátit. Podotýkám, že většinu věcí si dělám sám a nemá mi tedy kdo podstrčit vzpěru či pomoci s pákou. Nakonec jsem si pomohl i samotnými koly a s vypětím všech sil vlečku převrátil.

Ještě na zemi bez kol jsem přivařil přední a zadní opěrné sloupky. Zadní jsou z nějakých jeklů cca 2,5x7cm a přední z vinglů cca5x5cm. Protože přední mají jen svislé sváry, přivařil jsem ještě vodorovně pomocné tyčky, aby nedošlo k roztržení sváru. Sloupky nejsou nic pořádnýho, ale počítám stím, že dřevo budu vrchem svazovat kurtnou a neměl by na ně působit velký tlak. Pokud se některá ulomí, pak bych to řešil.

Posledním krokem bylo postavit vlečku na kola. Vzhledem k váze vlečky jsem přemýšlel jak na to. Nakonec jsem si postavil zednickou kozu nad oko oje a pomocí kurtny ho zvedl co nejvýš. Pak jsem dal pod osu kol dva kusy Ytongů a oko spustil dolů. Jako na houpačce se zvedl zadek vlečky do vzduchu. Tam jsem strčil další dva kusy Ytongů a oko za pomocí kurtny opět zvedl nahoru. Podložit osu, pustit dolů, podložit zadek, zvednout… Konečně byly náboje kol v té správné výšce. Při nasazování kol jsem se snažil nepoškodit závity šroubů, a kdyby mě někdo sledoval, mohl by si myslet, že trénuji sumo. Kolo bylo potřeba podsunout pod náboj a pak narovnat a trefit se na šrouby. Přitom stále dávat bacha, aby se kolo neodkutálelo z kopce do pryč. Opravdu jsem byl rád, že už je vše hotové a po uklizení vercajku sem si mohl jít domů odpočinout.

Přesto, že od úpravy vlečky již uběhlo téměř půl roku, ještě jsem ji v lese nevyzkoušel. Zato dobře posloužila při odvozu zbylých trubek lešení a druhým kolem jsem odvezl všechny podlážky. Vlečka jela parádně, akorát couvání je trošku náročnější. Ale zvládnutelné!

Práci čest a rukám klid! Technik.