Tak se mnozí radovali 1. března. A já snad byl mezi nimi. Mám sice zimu rád a i dnes 13. března jako asi jediný říkám, hurá padá sníh, ale slunce nám vlévá do žil novou energii a s probouzející přírodou se probouzí i naše nářadí a chuť do nové práce. Opravdu mě to "nakoplo" a já se pustil do dalších prací.

Po několika měsících stereotypního rytmu zaměstnání – topení – zaměstnání… , s proložkami odklízení sněhu – řezání dřeva – štípání dřeva…, se pozvolna prodlužoval den a ukazovalo sluníčko, až mě to na 1. Března doslova vykoplo ven. Obnovil jsem přerušenou válku s vrabci a pokračoval v drobných pracích souvisejících se zateplením domku. Jak jsem již psal v jednom komentáři, tak tchán podlehl tlaku okolí a nechal mi lešení přes zimu s tím, že jak na jaře doděláme zateplení, tak se lešení přestěhuje k němu. Letos jsem si stanovil za cíl kolaudaci, takže se neohlížím nalevo napravo a jdu k cíli.

Nejdříve jsem se tedy pustil do dokončení podbití střechy. Již od podzimu jsem přemýšlel jak vyřešit problém navýšení síly izolace z 5 na 12 cm a tedy nutnosti řešení většího přesahu tašek na štítové stěně. Variantu použití měděného plechu jsem postupně zavrhl a vymyslel, jak prodloužit latě pro tašky o 7 cm. Vypadá to sice jednoduše, ale napojit, respektive prodloužit latě, na kterých sedí tašky o polovinu jejich šířky, není zas tak jednoduché. Nicméně to mám již vymyšlené. Ale zase mě trápila rýna, která je na stávající šířku střechy a rozšíření není jednoduché. Na vyřešení tohoto problému se kupodivu podíleli i otravní a vlezlí vrabci, kteří stále hledají skulinky a chyby při montáži, aby se dostali pod střechu a mohli si tam vyvést mladé.

Jednou, když jsem měl odpolední šichtu a mohl tak zůstat s malou ráno doma, při čemž manželka odjela zavést Kačku do školky, jsem se při ležení na posteli v ložnici zhrozil, co tam ti vrabci vyvádějí. Při následných krocích, kdy jsem nejdříve přistřelil pletivo pod převis tašek na štítové stěně, jsem přemýšlel jak vyřešit problém podbití střechy a došel na geniální řešení. U souseda střecha zbytečně přečnívala a tak jsem zkusil ubrat polovinu tašky a o tuto polovinu jsem i posunul rýnu.

Pak jsem zaříznul konce trámů a ze střešních latí vytvořil podpěrnou konstrukci pro podbití. Mezeru mezi koncem polystyrénu a střechou jsem vyplnil vatou, která mi zbyla. Tím by měl být propojen tepelně izolační plášť domu, který na fasádě tvoří vrstva polystyrénu a pod střechou vata mezi trámy. Na takto připravenou konstrukci jsem upevnil obkladové palubky. Boky jsem už nestihl za světla dodělat, tak jsem tam přistřelil provizorně podstřešní folii, aby byla konstrukce uzavřená.

Po několika dnech jsem dokončil boky. Na straně u souseda mi stále zůstávala malá škvíra mezi krajovou taškou a sousedovou zdí. Nakonec jsem se rozhodl tam vlepit kousek polystyrénu a zamazat to lepidlem. To je jediné, na co jsou vrabci krátcí. Na fotkách jsou ještě na konci obyčejné tašky, ale přijdou vyměnit za krajové. Zbytkem lepidla jsem omazal i vrchní spáru mezi taškou a zdí.

Ještě musím podbít kousek střechy nad vikýřem a pak to vše natřu Luxolem, odstín Palisandr.