Protože jsem se narodil v Beskydech a celé dětství až do puberty tam taky žil, jsem spřízněn s lesem a mám rád zimu, hlavně tu zasněženou. Tady na Jižní Moravě sice sněhu moc nebývá, ale občas se taky zadaří. Dřevo na topení si obstarávám sám a tak jsem zase po delší době vyrazil na opraveném traktůrku do lesa (31. ledna).

S hajným jsem byl domluvený, že budu pokračovat tam, kde jsme byli vloni s tchánem. Navíc mi řekl, že je tam padlý akát, tak ho mám zpracovat. Protože jsem jel sám a to by se nemělo, nic jsem nekácel, jen jsem se projel a zpracovával vyvrácený strom. Jel jsem bez vlečky, protože se dřevo musí nejdříve nachystat, pak ho hajný změří a označí, já ho pak zaplatím a až mám lístek o zaplacení můžu dřevo odvést.

Cesta proběhla bez problémů. Mezi polama za barákem jsem opět natočil malé video.

Po vjetí do lesa jedu kus po asfaltce, kterou tam udělali naftaři. Pěkně jsem se rozjel a nakonec dal za čtyři a uháněl si to lesem. Nové kola ve předu jsou tvrdší a těžší, takže předek už neskáče jako dřív. Akorát mám trošku větší vůli v řízení (asi čtvrt otáčky), tak jsem musel dávat pozor, abych nenaboural. U hajného jsem si vyfotil kus mapy co měl na stěně a v práci jsem si ji vytiskl a zalaminoval. Zkusil jsem pak vjet do porostu jinou trasou než obvykle a dojel na místo z druhé strany. Spadlý akát byl hned vedle cesty, takže jsem ho neminul a s chutí se pustil do práce.

Byl to opravdu macek a po rozřezání jsem se dost nadřel se štípáním na rozumné kusy. Jsem naučený dřevo zpracovat v lese tak, aby šlo naložit na vlečku a doma se pak poskládalo do hrázku. Z hrázku ho rovnou řežu na cirkuli, takže kusy musí mít určitou velikost. Navíc v lese se mi líp štípe, protože je tam měkká zem a když se minu, tak kalač tolik netrpí! A to nemluvím o čistém vzduchu, který u toho dýchám.

Tak a pro fajnšmekry ještě video. Před rozštípnutím musí poleno dobře sedět, pak naťuknu z čela kládu a do objevivší se prasklinky posadím klín. Jeho zatlučením dojde k puknutí klády, kterou pak dorazím zásahy kalačem. Je lepší si strom prohlédnout a vybrat vhodné místo po obvodu pro rozštípnutí a správně posadit klín, než se pak zbytečně mordovat. Když je dobrá konstelace hvězd, dá se kláda rozštípnout i bez použití klínu. Zvuky na konci videa je moje dýchání, jsem trochu slabý na plíce. V dětství jsem měl zápal plic a od té doby mi půlka plic neslouží jak by měla. A navíc nesportuji, takže jen posilovna kolem palivového dřeva.

Nakonec jsem dřevo nanosil a poskládal na několik hromádek. Poslední kuláč u kořene mi vyšel kratší a nechám si ho v celku. Bude z něho pěkný špalek na štípání.

Na zpáteční cestě mě zastihla sněhová vánice. Teplota ale byla kolem nuly, takže cesta se dost blátila. Obzvláště u nás na zahradě. Po příjezdu domů jsem byl rád, že se můžu ohřát v kotelně při topení a odpočinout si.

O čtrnáct dní později jsem se opět vydal do lesa. Tentokrát bylo asi 10cm sněhu a pěkně mrzlo. Cestou jsem zase fotil a taky se jel i „projet”.

Jelo se dobře a žádné problémy mě nečekaly. Po větí do lesa jsem projel kolem od minula nachystaných hrázků a pokračoval dále prozkoumat jinou přístupovou ale hlavně odvážecí cestu. Počasí mi přálo, takže jsem udělal spoustu fotek.

Místo kde máme dělat dřevo je ve svahu a já tentokrát zkoušel jak to vypadá odspoda. Je tam taky cesta a mělo by se dát rozumně vyjet. Svah je totiž dost prudký a bude lepší dřevo nosit dolů než nahoru. Vedle cesty je rigól, takže traktorem s vlečkou se tam vjet nedá.

Les je v tomto místě rozdělen na pruhy a střídá se s pasekama. U posledního pruhu už rigol nebyl a já zkoušel jestli vyjedu do svahu, abych případně stáhl nějakou kládu za traktorem. Před sjetím z cesty jsem vyzkoušel vzduchové ovládání uzávěrky, které rádo zamrzá a pak vjel mezi stromy. Uzávěrku jsem musel použít hned po pár metrech a ani s ní jsem se daleko nedostal. Pod sněhem byla vrstva listí a pod ní zmrzlá zem. Zkoušel jsem i jet šikmo do svahu, ale nebylo to o moc lepší. Radši jsem se otočil a jel zas dolů.

S předním náhonem by to bylo lepší. O trošku. Nakonec jsem někde zavadil o haluz a rozpojilo se mi vedení vzduchu v kritickém místě. Vím o něm, takže žádná tragédie. Oprava netrvala ani pět minut. Akorát jsem si to zopakoval po 50 metrech ještě jednou na druhém konci hadičky.

Abych nejel jen tak z bůhdarma pořezal jsem několik spa
dlých břízek a něco málo nachystal. Uviděl jsem taky duba, který to má asi za sebou. Nevím jestli si mám na něj troufnout a jestli mi ho hajný nechá. Zkusím se o tom s ním pobavit.

Cestou domů jsem jel novou trasou. V lese se jede stále mírně z kopce a kousek za lesem začíná asfaltka. Po zpevněné cestě se pak dostanu až domů. Je to jen o půl kilometru dál než starou trasou, ta ale po vyjetí z lesa je po polních cestách a několikrát do kopce a z kopce.

V týdnu mi hajný volal, že to má projité a že se můžu stavit. Zaplatil jsem tedy za první várku a natěšeně v sobotu opět vyrazil. Sněhu trochu přibylo a opět mrzlo, počasí ale lákalo k výletu. Zapřihnul jsem vlečku a tradá do lesa. Ještě než jsem vyjel od domu jsem horkou vodou rozmrazil vedení vzduchu k uzávěrce a myslel jsem si, že to bylo naposled. Bylo to ale první varování. Druhé varování bylo při vyjíždění s vlečkou ze zahrady. Musel jsem opět použít uzávěrku a i tak měl traktor co dělat.

Po vyjetí na polní cestu jsem opět musel zapnout již vyplou uzávěrku. Vrstva sněhu kladla velký odpor a kola měly tendenci si prohrábnout. Se zapnutou uzávěrkou to jelo dobře. Sice jen na dvojku, ale jelo. Ovšem pak jsem projížděl mírný hupák a ejhle, traktor víc a víc hrabal a ujížděla prdel do boku. Vlečka tomu moc nepřidala, takže za chvíli jsem zůstal zapadlý a po prohrabání přes sníh jsem se ocitl na ledě nebo zmrzlé hlíně. Zřejmě tam byla zamrzlá nějaká kolej a já se nemohl vyhrabat ven. Zkoušel jsem všechno možné, couvání, kývání, houpání a nic. Navíc jsem stále více sklouzával do strany, kde za keřama byla prudká rokle.

Nakonec jsem odpřihnul vlečku a otočil traktor o 90°. Snažil jsem se tak dostat z díry, kterou levé zadní kolo stále prohlubovalo. Do toho mi opět zamrzl vzduch k ovládání uzávěrky a přišel na řadu horký čaj – osvědčená metoda z loňského roku. Trochu jsem couvl, než začla kola prokluzovat a zašlapal jsem do dír vyrytou hlínu se sněhem. I s rozkýváním jsem vyjel jen tak tak.

Když jsem vyjel do pole, zkusil jsem nejdříve jestli se po něm dá jet. Ujel několik koleček a pak jsem se rozhodl pokračovat už jen po poli. A vzhledem k povaze terénu už jen domů. Nechtěl jsem uvíznout na cestě nebo v brázdě mezi polem a cestou a tak jsem napojil několik řetězů a vytáhnul pomocí nich vlečku do pole. A protože má vlečka masivní oje a ručně ji nezvednu pomocí hydraulikou ovládaných ramen a řetězu jsem oje zdvihnul a namontoval zpět kolečko. To jsem sundal abych si ho neulomil. Pak jsem vlečku zapřihnul do závěsu a jel domů.

Po několika metrech jsem se vrátil na cestu do již projetých kolejí, ale to byla chyba a traktor opět začal hrabat. Po předchozích zkušenostech jsem hned odpřihnul vlečku, ale ani to nepomohlo. Ještě mě napadlo namotat tenčí řetěz na kola, aby na tom ledě zabrala, ale mezi diskem a brzdičem je malá mezera a mohl bych ho urvat. Nakonec jsem opatrně pocouvl, tak aby se kola neprotočila a před obě zadní kola položil cik cak na zem řetězy. Ještě jednou jsem rozmrazil zbytkem čaje uzávěrku a modlil se abych vyjel.

Po vyjetí do pole jsem za pomocí řetězu opět vytáhl vlečku, zapřihnul ji v poli a po oraništi na redukovanou dvojku jsem se odkodrcal směrem k domovu. Zpět na polní cestu jsem se vrátil až nad naší zahradou. Naštvaný jsem zaparkoval traktůrka a šel domů. Nakonec jsem zjistil, že jsem spotřeboval nafty jako při minulé cestě tam i zpět, k tomu žádná odvedená práce a dřevo stále v lese. Vzhledem k dalšímu vývoji počasí tak dřevo čeká v lese dosud.