Tuning svářečky

Na každé stavbě je potřeba občas něco přivařit a tak jsem si kdysi pořídil trafosvářečku z Makra. Na štítku psali, že umí 130 ampér, což by mělo být dostačující.

Hned při první práci přišlo zklamání. Už ani nevím co jsem vařil, ale po dvou vypálených elektrodách o průměru 2,5 mm proudem kolem 100 A ve svářečce cosi cvaklo a měl jsem dovařeno. Na svářečce se rozsvítila oranžová kontrolka ve vypínači a z návodu jsem se dozvěděl, že je přehřátá a musí vychladnout. Chladnutí trvalo asi 15 minut a po vyvaření další jedné elektrody se opět trafo vyplo. Rezignoval jsem a zbytek dovařil tchánovou svářečkou.

Bylo mi jasné, že pokud chci mít alespoň nějaký užitek z nové trafosvářečky, musím do ní instalovat ventilátor, který tam chyběl. Po odšroubování několika šroubků a sundání plechového krytu jsem prozkoumal vnitřek svářečky. V zadní stěně a na bocích krycího plechu sice byly větrací otvory, ale evidentně neposkytovaly trafu to správné množství vzduchu. Mezi zadní stěnou a trafem byla mezera, akorát tak na ventilátor. Koupil jsem střední axiální ventilátor na 230V a pustil se do úprav. V zadní stěně jsem vyvrtal ještě více děr pro proudění vzduchu a přišrouboval zde ventilátor. Namontoval jsem ho tak, aby foukal vzduch dovnitř a přes boční díry ven ze svářečky. Zapojil jsem ho před termopojistku, aby jel i po její aktivaci. Po odzkoušení se doba použitelnosti několikanásobně prodloužila a doba chladnutí zkrátila. Od té doby mi vlastně termopojistka již nikdy nevypla. Vařil jsem vždy s rozvahou a krátkými pauzami.

Stále to ale nebylo ono. Obzvláště při vaření konstrukce z jeklů jsem buď nemohl natáhnout oblouk, nebo po zvýšení proudu došlo k propálení díry. Jako správnému elektrikáři mi stále ležel v hlavě plán na vyrobení usměrňovače k mé svářečce. U trafa je problém v tom, že oblouk tvořený procházejícím proudem padesátkrát ze vteřinu zhasne a tím je jeho udržení a vůbec provaření materiálu ovlivněno. U stejnosměrného by to mělo být eliminováno.

Čirou náhodou jsem asi před měsícem narazil na aukru na maníka, který prodával usměrňovací diody na 100 A i s chladičem za 80 Kč,- kus. Obětoval jsem tedy 320,- Kč a poštovné a diody zakoupil. Prodejce psal, že se zabýval svářečkami, a vyprodává zbytky. Po zakoupení jsem ještě konzultoval, zda mohu diody zatížit až 200A protože při zapojení do můstku pracují vždy dvě na střídačku, takže 50% doby odpočívají (chladnou). Prodejce mi to potvrdil a tak jsem se pustil do implantace diod.

Nějakou dobu jsem přemýšlel kam diody umístit, až jsem našel řešení. Vyrobil jsem z kousku desky držák na chladiče a vše zapojil dohromady. V čelním plechu jsem ještě vystřihl nůžkami na plech větrací štěrbinu, aby vzduch lépe proudil přes chladiče. Nedočkavě jsem se pustil do zkoušky mého díla. Všeobecně se ví, že na sváření trafem se používají drahé rutilové elektrody a na sváření usměrňovačem levnější bazické. Neměl jsem po ruce nic než rutilky a na jejich krabici se dočetl, že umí i stejnosměrné, tak jsem to zkusil. Oblouk mi moc natáhnout nešlo a vařilo to jen o málo lépe než před úpravou. Nakonec jsem ve zkušebním jeklu propálil díru. Zanechal jsem této činnosti a domluvil si darování několika bazických elektrod od kamaráda s vidinou lepšího výsledku.

PA300379

PA300377

PA300380

Druhý den mi kamarád dovezl bazické elektrody. Nachystal jsem si dva jeklíky a vlečku kterou jsem potřeboval inovovat. Všechno jsem si pečlivě obrousil a přichytil a vytáhl vytuněnou svářečku. S bazickými elektrodami mi nešlo vůbec vařit. Nemohl jsem natáhnout oblouk a jen bezmocně škrkal o kostru. Znovu jsem vytáhl rutilky a s vypětím všech sil přivařil dva jeklíky. Alespoň jsem otestoval oteplování chladičů diod při delší práci, ale to bylo tak všechno. Naštvaný a zklamaný jsem vše uklidil a šel hledat na internet rady.

Ani to dlouho netrvalo a našel jsem odkaz na Svarbazar, kde se zabývali i úpravou trafosvářeček na usměrňovače. Dozvěděl jsem se například, že k natažení oblouku je potřeby určité napětí. Staré poctivé svářečky mají 60 až 70 voltů, usměrňovače až 90. Zato moje „hobby svářečka" jak ji tam nazývají má 40 – 50 voltů. Je to dáno tím, že dovolené dotykové napětí je právě 50 voltů a proto mají tak malé napětí na výstupu. To způsobuje problémy s natažením oblouku i u rutilových elektrod, které potřebují 50 až 60 voltů. A bazické potřebují ještě více, proto jsem nemohl vařit.

Navíc i když trafo usměrním, stále napětí padesátkrát za vteřinu zhasne. Pro dokonalý požitek ze svařování stejnosměrným proudem je nutno výstup „vyhladit". U malých zdrojů to není problém, pár kondenzátorů to spraví, ale u svářečky, kde tečou řádově stovky ampér by kondenzátor o potřebné kapacitě zabral prostor asi dvou svářeček, o ceně ani nemluvě. Druhá varianta je zapojení tlumivky do série se svařovacími kabely. Ta by opět musela být dimenzována na svařovací proud a byla by asi stejně velká a těžká jako samotné trafo svářečky.

Naštěstí existuje šikovné řešení. Pro vyhlazení napětí stačí relativně malý pomocný obvod s diodami na dvacet ampér, kondenzátorem cca 2 miliFarady a tlumivkou ze 400 Watové výbojky. Nejdražší je asi ta tlumivka, ale ta se dá zase sehnat i jinak než v obchodě. Navíc na zvýšení opravdu malého výstupního napětí z hobby svářečky se můžou přidat závity na sekundáru dimenzované „jen" na dvacet ampér. Diody jsem již sehnal (2 x KY 719 za 31,-Kč kus) na kondenzátoru se pracuje a tlumivku už mám také vyhlídlou. Akorát nevím, jestli to ještě vecpu do bedny s trafem. No snad uvidíte někdy příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice 09. Technika a jeho autorem je technik. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u „Tuning svářečky

  1. nechceš snad tímto článkem naznačit, že velevážené makro je jen čínské vetešnictví?
    (mám sice zkušenost jen s nefunkčním pc z makra od velkogarážníků “brave”, ale to byla určitě jen náhoda)

  2. Ne nic nemám proti Makru, pouze tam už nic nekupuji. Jsou to obchodníci jako každý druhý. Dávají lidem to co chtějí. Všechno co nejlevnější. Kvalita ani parametry nerozhodují. Ohledně svářečky nemůžu říct nic špatného. Opravdu umí to co je v návodu napsané a na štítku taky. Jen to umí málokdo rozluštit.

  3. nic v zlom, ale podla toho co som si tu precital tak skor by si mal viac casu venovat sa uceniu zvarat nez upravami alebo si kup COko…ja mam rovnaku zvaracku (akurat je cervena), bezne zvaram s 2.5 rutil na 80-100A a nikdy sa mi nevypla tepelna poistka aj pri dlhom zvarani a uz vobec som nic neprepalil a to zvaram plechy cca od 1.5-2.0mm. Takze skor nez budes hodnotit zvaracky, nauc sa zvarat 🙂

  4. Re:Tomivezmu to podle důležitosti:
    Tak zaprvé: to že tvoje trafo vypadá stejně “jen je červené” může taky znamenat, že jde o něco úplně jiného
    Za druhé: netvrdím, že jsem svářeč, nebo že umím svařovat. Nikdo mě to neučil, jsem samouk.
    Za třetí: pokud je na štítku napsáno, že při 80A můžu vařit 2 minuty a pak 6 minut nechat svářečku chladit (zatěžovatel 30%), tak její vypínání nebude asi způsobem vaření ale konstrukcí.
    Mimochodem zatěžovatel se nezvyšuje ani na menších proudech. Je to rozptylové trafo a navíc má primár i sekundár navinutý z hliníku. Teď jsem investoval do pořádného invertoru (125A 100%) a je to o něčem úplně jiném. Bude popsáno v novém článku. Takže až budeš příště porovnávat a následně hodnotit, zjisti si jestli neporovnáváš hrušky s jabkama!
    P.S.: chtěl bych jednou taky umět vařit plechy 1,5mm 80-100A a neudělat díru 🙂

  5. Jéje, já viděl stejnou “svářečku” u tchána. Zkoušel jsem s tím vařit kotec a byla to tragédie, nakonec to dožvejkal tchán. Pak jsem mu ji vytunil větrákem podle infa na svarbazaru.

    Sám, po zkušenosti s tátovo invertorem Alfin 150 jsem si pořídil Küthreiber KITin 150 TIG LA a to je nebe a dudy. Vaří se mi s tím perfektně a to jsem samouk.

    Taky jsem nejdřív kupoval levné nářadí, ale poté, co jsem ho všechno postupně skrz reklamace vrátil, kupuju už jen značkové. Občas mám jen takový záchvěv, že si koupím něco z hypr-supr, “protože na tom přeci není co zkazit”, pak se jen divím, že i na tomto to lze. 😉

    • ano přesně tak, z hipr-supr lze běžným použitím poškodit i pitlík na odpadky protože při vytažení z koše se prostě protrhne a máte odpadky na podlaze nedej bože když to vydrží chvíli a pitlík se prorve ve výtahu nebo na schodech..

      jinak já v dílně mám svářečku WTU315 a to je nesrovnávatelné, všechny ty ostatní šmejdy z bau-bau a hyper-supel je aušus včetně těch vymožeností na značkových invertorech, jakési to HOT a SOFT a kdovíco ještě za moderní funkce ale všechno je to k ničemu když to prostě nesvařuje, s WTU nebo se starou Triodynou se elektrodou stačí pouze dotknout svařovaného materiálu oblouk naskočí sám a bude svítit dokud se elektroda nevypálí celá

Napsat komentář: Batik12 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *